Dovolte mi prosím promluvit o kráse této sochy

Dovolte mi prosím promluvit o kráse této sochy. Kráse první barokní sochy v Čechách. O soše Panny Marie, mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Nemluvme o politice a penězích, protože to není význam této sochy. Je to dar.


Sochu Immacolaty – zpodobnění Panny Marie Neposkvrněného Početí, vytesal sochař Jan Jiří Bendl po roce 1648 do pískovce. Neměl vzor, neměl na koho navázat v českém prostředí.
Bendl chtěl vytesat sochu a touto sochou něco vyjádřit. Hledal kompozici, vnitřní vzorec pro jeho myšlenku. Měl silný prožitek. Osobní prožitek právě proběhlé historické události, která se prohnala místem, kde žil – válka. A tato válka skončila. Byl za to vděčný. Ne vítězům, ne osvoboditelům, žádní nebyli. Nikdo nevyhrál. On a ostatní lidé byli vděční za to, že se zachránili, přežili. Že je války konec.

Pro toto chtěl Bendl najít kompozici sochařského díla. Chtěl udělat sochu nejlepší co umí, bude na významném místě – ve středu města. Na místě, kde se v té bitvě všichni modlili za záchranu u malého gotického obrázku Panny Marie Rynecké. Bude to proto socha Panny Marie. Chtěl ji udělat novou, moderní.

Rozjel se pro inspiraci do centra sochařského dění – do Itálie, do Říma. Zde právě probíhalo období nového, aktuálního názoru na sochařskou kompozici a plasticitu. Virtuozita sochařského zpracování mramoru. Plasticita inspirovaná antikou a renesancí, uvedená v pohyb a dynamiku. Nejvíce obdivovaným umělcem právě byl Gian Lorenzo Bernini (1598 – 1690). Bendl mohl vidět jeho sousoší Apollon a Dafné (1622), Davida (1623). Francesco Borromini právě přestavoval Lateránskou baziliku v novém slohu (1646 – 1650). Především zde stál na náměstí Santa Maria Magiore sloup se sochou Panny Marie navržený architektem Carlo Maderna (1614). Řím bylo místo silného inspiračního vlivu pro sochaře. Centrum uměleckého dění. Právě zde vrcholilo období, nyní nazývané Baroko.

Bendl byl zpět v Praze. Znal krásu italských mramorů. Nyní měl vytesat sochu Panny Marie. K dispozici měl místní kámen – pískovec. To je oproti mramoru rozdílný materiál. Je hrubozrnný, není leštitelný. Bylo otázkou, zda lze do místního materiálu vytesat dynamickou sochu. Jakým způsobem posunout tuto hmotu do pohybu.

Sochař Bendl tuto práci udělal. Převedl nový, moderní názor do našeho prostředí. Vytesal první barokní sochu v Čechách.

Důležitá je kompozice této sochy. V postavě ženy není pouze skrytý vnitřní, uzavřený geometrický vzorec, podle kterého je vytesána. Kompozičním vodítkem tvarů jsou do luku napjaté linie, které sochou procházejí. Jsou vodítkem pro sledování celého příběhu hmotných tvarů. Linie, která začíná u nohy, vede záhyby drapérie přes sepjaté ruce, až do pohybu hlavy, která je mírně zakloněná a dívá se do nebe. Linie tak nekončí, ale pokračují ve směru pohledu očí. Hmotné tvary jsou zorganizovány v kompozici tak, že pokračují v nehmotné linii dál.
Z pískovce, ve kterém je socha provedena, udělal Bendl přednost. Záseky širokého dláta vedl na drapérii ve směru kompozice, a tím dynamiku zdůraznil. Rukopis se tak v českém barokním, pískovcovém sochařství stal nedílnou součástí kompozice. Oproti mramorovému, italskému, leštěnému povrchu, který světlo odráží, nebo kde světlo prosvítá. Povrch pískovcových soch, zvrásněných radikálním rukopisem, se světlo a stíny zachytávají a „kreslí“ kontrasty. To od Bendla později nejvíce přejal Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738), který světlem a stínem doslova v kameni „maloval“.
Ústřední bod v kompozici Bendlovi sochy Panny Marie je pohyb hlavy. Nasazení a pohyb krku vůči ramenům. Tudy procházejí linie – silokřivky celé kompozice těla, šatů. Inspirace antikou je zde přímá. Bendl viděl nepochybně římské antické portréty – busty. A dal by se možná přímo najít vzor v jedné z nich. Rozdíl a jeho novátorství, je v ponechání rukopisu dlát, který mu umožnil pískovec. Obličej sochy sekal širokými dláty. Nechtěl záseky přebrušovat, chtěl, aby byly vidět. Proto tato tvář tak mluví. Barokní sochy se snaží o naléhavost výrazu. Bendl vytvořil sochu, která je naléhavá krásou ženského obličeje.
Bendlova socha Panny Marie je inspirace pro několik generací sochařů. Je to klíč k českému baroknímu sochařství.
Mluvím o kráse této sochy proto, že i mě se stala inspirací a poučením na celý jeden sochařský život. Sekal jsem její kopii pro obnovu Mariánského sloupu.

Prosím, aby mohla být socha Immacolaty vrácena v podobě kopie na své místo, do svého kontextu. Aby mohla být pochopena dalšími generacemi. Z úcty k práci sochaře Jana Jiřího Bendla, z úcty a z obdivu k českému baroknímu sochařství. Z úcty k tomu co vyjadřuje – krásu.
Z úcty k Panně Marii.

Akademický sochař Petr Váňa
27. Května 2015

DSC_5382

3 komentáře u „Dovolte mi prosím promluvit o kráse této sochy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>