v Praze na Staroměstském náměstí
Včera byla zvláštní schůzka o Mariánském sloupu, krásná, zlomová. Pořádala ji Společnost pro obnovu Mariánského sloupu společně s magistrátem města Prahy. Pro toto město pracuje mnoho lidí, aby mohli věnovat kámen na obnovu Mariánského sloupu. Mnoho lidí nyní jedná s úřady, aby se podařilo sehnat potřebná povolení.
Vážená paní starostko, pane starosto, lidé žijící v krásném městě,
uprostřed Vašeho města je socha. Sloup se sochou Panny Marie, barokní památka. Tato socha byla postavena podle stejné vize, jako její předloha první toho druhu v Čechách – podle Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Tuto sochu zpodobnil r. 1648 sochař J.J. Bendl a sloup byl postaven jako poděkování, že se lidé zde žijící zachránili před pohromou. Konkrétně před dobytím města švédským vojskem.
Pokračovat ve čtení „Základní kameny věnované českými městy“
Naděje je takový trvalý hřejivý pocit, který člověk pociťuje. Někdy sám, někdy s mnoha ostatními lidmi dohromady, vždycky je to však s radostí, úsměvem. Proč ? To nevím, pravděpodobně proto, že to není naše zásluha, není to naše chtění, které nás žene za splněním utkvělé myšlenky. Je to spíše proud času, do kterého vstupujeme, nevíme přesně jakou krajinou protéká a jaké příběhy přináší. A radost prýští z pocitu, že vše prožité mělo velký smysl.
Patnáct let. Je to málo, nebo mnoho ? Je to nepodstatné. Naděje je jako zdraví, každý je rád, že trvá a neměří jej na roky. Patnáct let je ale délka času kterou si rád zapamatuji. Je to čas, který jsme pracovali na Mariánském sloupu a nevěděli jsme, jestli bude možné jej někdy postavit na původní místo. Jestli jej uvidíme jako stavbu. Celou. Osazené všechny kameny i se sochou Panny Marie uprostřed Staroměstského náměstí v Praze. A nyní rada města schválila, že můžeme začít stavět. Ne hned, je nutné udělat archeologický průzkum, zpevnění původních základů, orazítkovat všechny části povolení. Ale pak ano. Ten příslib tu je. Je to krásné. A chuť do osekávání pískovcových bloků je nyní ještě větší. Zbývá dokončit korintskou hlavici sloupu, osekat základní kameny, které právě nyní věnují česká města. Také osekat a sesadit římsy a sokly pod sochami andělů. Ty kameny, které věnovaly české rytířské řády v roce 2011. Nelze vyjmenovat všechny, kteří se dotkli příběhu Mariánského sloupu. Lze napsat, že díky těm všem trvá. Za nás kameníky děláme všechno, aby příští rok v květnu jsme mohli sloup Panny Marie na svém místě osadit. Z naděje, z takového hřejivého pocitu, že je :-)
Poprvé jsme mohli tímto způsobem pracovat společně v roce 2001. Bylo to v mělnickém přístavu, kam po strastiplné cestě doputoval z Indie šestimetrový blok na dřík sloupu. Pracovali jsme zadarmo, jen z Naděje, že bude pochopeno, že toto není pro nás zakázka, ale krásný příběh, do kterého jsme vstoupili. Mnoho lidí pracovalo před námi, my jen navazujeme. Z vlastních sil by jsme toho nebyli schopni, měl jsem intenzivní prožitek podpory, možná více, byli jsme drženi. Jeden z nejkrásnějších momentů mého života. O pár let později jsme podobný zázračný čas prožili v italském Vitorchianu a opět s kamenem pro Mariánský sloup. Mnoho lidí překročilo svůj stín a udělali to co bylo třeba, aby se příběh kamene posunul.
Nyní je rok 2010 a chystáme se společně jako členové Huti mariánského sloupu, pokud toto společenství kameníků a sochařů mohu takto nazvat, znovu vstoupit do podobné řeky. Chceme stejným způsobem otesat kámen, který bude jednou středem sloupu. Jde o sanktuář, prostor, který ukrývá uprostřed stavby, obraz Panny Marie Rynecké. Materiál je žlutá mrákotínská žula. Kámen, jeho zformátování i doprava je dar několika lidí. Nyní od 24. do 28. května jej opracujeme na pozemku mezi Karlíkem a Dobřichovicemi. Koho, tak jako nás, táhne srdce pracovat jen tak z Naděje, ten ať příjde. Je srdečně zván.
sochař Petr Váňa 18. května 2010