Vážení umělečtí historikové,
vyjádřili jste své názory na obnovu mariánského sloupu. Na to máte jistě plné právo. Dovolte ale, abych jako člověk, který obnově mariánského sloupu věnuje třicet let života, Vám sdělil zase své názory.
V roce 1990 byla založena Společnost pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Od roku 1998 začalo sekání architektury sloupu a od roku 2000 zhotovení částečné rekonstrukce a kopie sochy Panny Marie. Společnost informovala odbornou veřejnost o naší práci. V té době jsem byl 13 let jejím výkonným předsedou a velmi jsme usilovali o to, aby se k naší práci připojili odborníci, s kterými bychom ji mohli konzultovat. To se později také stalo a jsme všem, kteří se práce účastnili, velmi vděčni. Od ostatních pracovníků památkové péče a historiků umění jsme nebyli bráni na vědomí. Teď najednou asi někdo zjistil, že jde do tuhého, sloup i socha jsou hotové a mohly by být postaveny. Zřejmě to vyvolalo zmíněný dopis panu primátorovi. V něm je vše kritizováno a hodnoceno špatně. Nevím, zda se někdo z podepsaných na něco dotazoval, aby získal informace, jak pracujeme, a potom je kriticky hodnotil. Bohužel se k tomuto textu mohu vyjádřit až nyní. Vím od mnohých historiků, že vyvolal jejich velkou nelibost a také já bych chtěl vyjádřit svůj názor. Pro obnovu mariánského sloupu pracuji třicet let. V roce 1988 jsem spolu s kolegou Jiřím Novotným restauroval všechny sochy z mariánského sloupu v Lapidariu NM a tím jsem se dostal k celé jeho problematice. Roku 1993 jsem ukončil na FF UK postgraduální studium teorie památkové péče závěrečnou prací na téma „Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze, historie a návrh obnovy“. Mým hlavním úkolem při obnově bylo soustředění všech dostupných dokumentačních materiálů nutných k práci. Byli jsme si vědomi všech protivenství, která nastanou, a proto jsme se snažili o co nejlepší práci. Proto vyjmenovávání, jak by se to mělo dělat, se dotýká mé profesionality. To, co říkáte, že by se mělo dělat, je už dávno vykonáno. Kdo z Vás viděl naše dokumentace a materiály, podle kterých jsme pracovali? Kdo z Vás podepsaných se nás kdy ptal, aby získal informace? Budu se ve své odpovědi zabývat pouze svým oborem sochařského restaurování. Ale předem jen malé vyjádření ke zde uvedeným názorům.
Mariánský sloup byl postaven na místě, kde bylo na pranýři zneuctěno Staroboleslavské palladium. Nedaleko od něj na rohu Staroměstského náměstí a Železné ulice byl v době obléhání na domě umístěn gotický obraz Panny Marie Rynecké. U něho se během švédského obléhání Prahy lidé modlili. Po skončení obléhání se sloup stal jakýmsi relikviářem a prostorem k uctění tohoto obrazu i místem k modlitbě. Staroměstské náměstí je opravdu místem mimořádné historické paměti. A proto lidé všech vyznání mají nárok se zde presentovat. Křesťanství k nám bylo přineseno r. 863. Úplně první kostel v Praze z r. 883 byl zasvěcen Panně Marii. Reformace k nám přišla až koncem 14. století, poté, co zde již 500 let byla katolická víra. Nevím proto, proč by zde katolická víra neměla být zastoupena. Habsburky na český trůn zvolily protestantské stavy, ne katolíci. Nejdříve Ferdinanda I. (1527 – 22 evangelíků a 2 katolíci) a 1617 Ferdinanda II. Štýrského. Jestliže povstali proti císaři, kterému přísahali věrnost, museli počítat s následky. A v bitvě na Bílé hoře měli bojovat a ne hanebně prohrát, zatímco jejich král Fridrich Falcký obědval na Hradě… Druhý den po prohrané bitvě jejich zvolený český král uprchl. Jaká ostuda pro český národ. Také chrám Matky Boží před Týnem byl až do husitského zabrání kostel katolický. Co jiného se dalo čekat po porážce českých evangelíků, než že byl katolíkům vrácen? Nyní v rámci smírné snahy je na jeho průčelí opět navrácen kalich. Zamýšlená obnova mariánského sloupu není žádným novým současným vstupem do historického prostředí města. Je to pouze obnova toho, co zde 268 let stálo a také 3 roky společně s pomníkem M. J. Husa. Obnova neexistujících památek je v teorii i praxi památkové péče častým způsobem obnovy toho, co bylo zbytečně zničeno. Jsou pro to stanoveny zásady, které při obnově mariánského sloupu byly dodrženy. Podobnou neexistující památkou je v Praze úplně znovu postavená Betlémská kaple. Z řad katolíků jsem proti ní nikdy žádné námitky neslyšel. Bratrů husitům ji přejeme.
Popíši stručně postupy naší práce, protože o ní patrně nemáte žádné informace.
Když jsem začal restaurovat sochy z mariánského sloupu v Lapidariu NM, začal jsem ještě z pouhého zájmu soustřeďovat veškerou dostupnou dokumentaci. Později to bylo se záměrem získat právě co nejvíce podkladové dokumentace. Nyní má můj archiv více než 400 fotografií, kreseb, také množství knih a písemností. Je věcí mé profesionální cti Vám odpovědět. Dozvíte se, jak jsme tuto práci dělali. Z celku mariánského sloupu jsou zatím obnoveny a realizovány dvě části: architektura a socha Panny Marie. Rekonstrukce architektury postupovala takto: Z architektury jsou zachovány části, na kterých lze změřit reálné rozměry: je to socha Panny Marie (na torzo sochy lze dobře posadit hlavu a tím i změřit výšku), hlavice sloupu, sokly andělů, kuželky a rohové sloupky balustrády. Na katedru architektury ČVUT jsme dodali 50 fotografií sloupu ze všech stran. Na nich byly měřeny části, jejichž rozměry jsou známé, a neexistující části byly vzhledem k těmto rozměrům vypočítány. To bylo provedeno na fotografiích ze všech stran a vzdáleností. Z těchto získaných rozměrů byl dále vypočítán průměr. Profilace madel a schodů byl odvozena ze studie barokní architektury. Velkou pomocí v poznání spodní části architektury byla fotografie mariánského sloupu během rozebírání spodní části. Tam se ukázalo, jak byla tato část konstruována a že byla dutá. To nebylo patrné z žádné jiné fotografie, protože otvory za mřížemi byly zakryté látkou. Brzy po objevení této fotografie vyšel článek PhDr. Dědkové z NPÚ v Ostravě o znovusestavování a osazení mariánského sloupu v Ostravě, který byl po celou dobu socialismu rozebrán, aby na jeho místě stála socha, myslím, Lenina. Ukázalo se, že tento sloup má tutéž konstrukci jako pražský. Kolega restaurátor, který ostravský sloup sestavoval a restauroval, dodal technické výkresy celé konstrukce. Sloup podobné konstrukce je ještě na náměstí v Mladé Boleslavi. Podle všech těchto poznatků vypracoval arch. Pavel Nauman plány, podle nichž byla architektura sekána. Originál hlavice sloupu je zachován v Lapidariu NM. Byla vyměněna roku 1904 za kopii. Stejně tak byly kopírovány kuželky a sloupky. Kovové části architektury, tj. čtyři mříže a branka v balustrádě, jsou uloženy v depozitáři NM v Terezíně. Na originál sloupu byl použit pískovec z lomu v Kamenných Žehrovicích a z Nehvizd. Zachovalé části jsou už jen z žehrovického kamene. V žádném z těchto lomů se už netěží. Na rekonstrukci byly použity pískovce, které tyto původní nyní nahrazují. Celou práci realizoval po mnoho let kolega Váňa s kolektivem kameníků. Mariánský sloup měl barevný monochromní nátěr, který imitoval ušlechtilejší materiál. Nátěr byl na sloupu s různými proměnami zhruba až do druhé poloviny 19. stol. Socha Panny Marie byla zlacená. Nechali jsme udělat průzkum barevnosti, takže spolu s archivními zprávami máme o této záležitosti také přehled. Jenom fotografií přímo mariánského sloupu máme asi sto. Přibližně z deseti z nich bylo možné zvětšováním získat dokumentaci místa, které na soše Panny Marie chybí. Existují technické možnosti, jak tyto materiály a reálie získat. Dále máme fotografii části levé strany trupu Panny Marie, která se koncem třicátých let 20. stol. ztratila. Je to fotografie z katalogu výstavy o mariánském sloupu v r. 1923 – 24. J.J. Bendl udělal celkem tři sochy Panny Marie – Immaculaty. První na Staroměstské náměstí, druhá je na průčelí kostela Nejsv. Salvátora. Třetí je na náměstí v Lounech a s pražskou ze Staroměstského nám. je téměř totožná, je jen menší. Najal jsem si v Lounech na jeden den výsuvnou plošinu, sochu jsem celou fotografoval a proměřoval z pevných bodů. Odlil jsem její ruce. (Vedle této sochy stojí pomník M.J. Husa z r. 1925.) Ruce jsem nechal odlít i na soše u Nejsv. Salvátora. Z fotografií staroměstské sochy jako celku, ztracené části staroměstské sochy a z fotografií lounské sochy jsme měli dobrý přehled o kompozici této chybějící části. Další poznatky, spíše orientační a rozměrové, jsme získali ze sochy Panny Marie od Břetislava Bendy z r. 1935, umístěné v kostele Panny Marie Královny na Lhotce. Není to kopie, ale modelovaná socha podle originálu. Protože Benda byl výborný sochař, bylo i zde možné získat určité informace. Když B. Benda sochu modeloval, část těla ještě nebyla ztracena. Zato nebyla k dispozici hlava, nalezená až v roce 1957. Do té doby byl jen záhadný sádrový odlitek této hlavy, který má až detektivní historii. Na torzu sochy Panny Marie v lapidariu není záměrně osazena hlava. Ta je na samostatném podstavci naproti soše. Torzo sochy tak vypadá více neutěšeně a lze tak lépe tvrdit, že sochu nelze obnovit. Pokud se ale hlava na sochu posadí (lze ji opravdu jen posadit, bez čepování), celá socha okamžitě ožije. Hlavní podmínkou, abychom mohli pracovat na částečné rekonstrukci a kopii sochy, bylo zhotovení sádrového odlitku. Pět let jsme o toto dovolení žádali. Je to dlouhá historie a jsme vděční, že nám to bylo nakonec umožněno. Odlitek zhotovili štukatéři – formíři otec a syn Líbalové, špičkoví odborníci. Socha byla odformována s osazenou hlavou, ale sádrovou, jak nám bylo nařízeno. Nechali jsme udělat dva odlitky. Jeden zůstává nedotčen jako dokument výchozího stavu a na druhém byla provedena rekonstrukce chybějících částí. Na torzu jsou záhyby draperie, jdoucí k levému rameni. Na lomové hraně je viditelný tvarový profil draperie. Při rekonstrukci lze pokračovat v dané zachovalé modelaci. Tak draperie z originálu pokračuje do prostoru, kde hmota chybí a zde se jdoucí tahy modelace uzavírají. Tato část byla potom domodelována podle všech fotografií, které dokumentují ztracenou část. Vše bylo ověřováno měřením. Tuto práci provedli pověření sochaři Kronych a Krátký. K dispozici měli veškerou soustředěnou dokumentaci a o práci jsme soustavně diskutovali. Takže tady nešlo o vymýšlení a fantazii, ale o práci plně podloženou dokumentací a také uměleckým sochařským citem a zkušenostmi. Takto zhotovený sádrový model sochy dostal sochař Váňa, aby provedl přepis modelu tečkováním do kamene. U sebe měl oba sádrové modely i veškerou dokumentaci, aby při sekání kopie mohl stále sochu dotvořovat, což také úspěšně dělal. Dlouho před započetím sekání této kopie jsem s kolegou Novotným restauroval Bendlovy sochy na průčelí kostela Nejsv. Salvátora. Čtyři sochy byly ve stavu, kdy je bylo nutné nahradit kopiemi. Tyto kopie sekal také sochař Váňa. Byla to vynikající škola a průprava pro pochopení Bendlova díla. Poznal Bendlův rukopis, strukturu seku, použité nástroje, stavebnost modelace a mnoho dalšího. Kopie bývá většinou sekána podle sádrového modelu, aby byl vzácný originál chráněn. Avšak pro dotažení díla je nutné sochu alespoň dokončit v přítomnosti originálu. Zaplatili jsme Národnímu muzeu měsíční pronájem ateliéru, který je v lapidariu vzadu. Převezli jsme tam originál sochy a již téměř dokončenou kopii. Sochař jen vizuálně pozoruje a studuje přítomný originál. Nechává se ovlivňovat jeho duchovním i uměleckým působením. Petr Váňa se zde na měsíc zavřel a výsledek celé práce zde úspěšně dotvořil.
Prosím Vás tedy, abyste „opřeni o Vaši zkušenost“ napsali, co jsme udělali špatně a jak Vy myslíte, že se má tato práce dělat. Uveďte, prosím, svými jmény, jak rekonstrukci uměleckých děl děláte vy. Za jakou sochařskou a restaurátorskou práci jste kdy nesli svoji zodpovědnost a čím jste k dílu osobně přispěli, ne jen obecné řeči. Pokud něčí práci kritizujete, musíte být
v podobné činnosti mistry. Rád se s Vámi někdy osobně setkám a ukáži Vám naše dokumentace. Zároveň si rád prohlédnu, co předložíte Vy z Vaší činnosti. Rád si také poslechnu podrobnější doložení Vašich argumentů. Myslím, že většina podepsaných o mariánském sloupu slyšela poprvé a výsledky naší práce vůbec nikdo neviděl. Popsal jsem zde postup naší práce.
Myslím, že téměř pro všechny signatáře protestu je to novinka. Ty dokumentace mám já, nikdo se o ně nikdy nezajímal. Na konci textu uvádíte, že nabízíte podrobné doložení argumentů. Udělejte to, prosím. Moc se na to těším. Podpisů je 26. Každý, kdo připojil svůj podpis, by měl
doložit svoji způsobilost ke kritice.
Jménem Společnosti pro obnovu mariánského sloupu v Praze její místopředseda
Praha, červenec 2019
Jan Bradna
akad. sochař a restaurátor
Dobrý den pane Bradno,
histerii protestantů vůči Matce Ježíšově nechápu již několik let, přestože jsem členkou ČCE a v poslední době začínám mít pocit, že mě budou muset z této církve vyloučit, poněvadž nahlas mluvím o tom, co druzí moc slyšet nechtějí. Bohužel. A to všichni říkají, jak jsou vedeni Duchem svatým, pokud by jim však chtěl sdělit něco pozitivního týkajícího se Panny Marie, zacpou si uši i oči, protože to nepoberou, tak to prostě je. Já sama mám Ježíšovu matku v úctě, když mě Duch zavede do Fatimy, tak tam jedu s katolíky – přehlížená některými z nich také – a žiju si víru s Ježíšem v srdci, naprosto svobodně, na mše chodím jak ke katolíkům, tak i k evangelíkům či baptistům, znám spoustu křesťanů napříč církvemi. Jsem svědkem toho, jak se mluví o hledání toho, co nás spojuje, přesto vnímám, že se mluví to, co se ve skutečnosti moc dělat nechce. Psala jsem před časem email panu Černému, který se vyjadřoval v nějakém článku k problematice Mariánského sloupu a popisoval tam, jak Matka míří kopím na draka, kterým mají být právě protestanti a přestože jsem chtěla po něm, aby mi dal k tomuto tvrzení nějaké dokumenty, nedostala jsem je. Proto bych chtěla i Vás požádat kde najdu potřebné informace, abych si na celou tuto záležitost mohla udělat svůj názor. Děkuji. Jana Němečková
Pane Bradno, děkuji Vám, panu Váňovi a vašim kolegům za ta desetiletí trpělivosti. Prosím nenechte se znechutit některými rádoby historiky, jejichž názory jsou nejvíc ze všeho ovlivněny nedobrými emocemi získanými studiem dějepisu 20.století ovlivněným komunisty. Jsem potěšen, že dobrá věc se podařila a že čas Vám dává za pravdu. Socha je krásná a je ozdobou Staroměstského náměstí.