Proč postavit mariánský sloup na Staroměstském náměstí

1. Protože v roce 1918 bylo vandalsky poškozeno vynikající umělecké dílo z ruky Jana Jiřího Bendla, které tvořilo důležitou dominantu a urbanistickou součást Staroměstského náměstí. Není možné si brát umělecké dílo jako rukojmí sebelepší myšlenky a zdůvodňovat jeho zboření tím, že ničíme symbol, nikoliv sloup sám.
2. Sloup nezbořili věřící evangelických církví, ale skupina anarchistů vedená Frantou Sauerem, z nichž někteří byli blízcí komunistům, proto se představitelé KSČM, chovající nenávist vůči náboženství a víře, jak to vyjádřili jejich „klasici“, v současnosti vyhraňují proti postavení mariánského sloupu. Považuji za urážku komunistických obětí a všech věřících napříč konfesemi s nimi o sloupu jednat. Je též urážkou srovnávat mariánský sloup se Stalinovým pomníkem.
3. Svržení mariánského sloupu v roce 1918 zarmoutilo majoritu věřících v této zemi, pro které je Panna Maria Bohorodičkou, Matkou církve a prostřednicí k Bohu. Připomeňme si, že v roce 1925 (záměrně jsem zvolil tento rok, protože zde již rezonuje vznik nové Církve československé husitské, nikoliv statistiku z roku 1918, která je příznivější pro katolické věřící) se v Československu hlásilo přibližně 250 000 věřících k evangelickým církvím, téměř jeden milión k Církvi Československé husitské a 4,5 milionu k církvi katolické, a ti jistě nesouhlasili se zbořením sloupu.
4. Není objektivní akceptovat jako jediný možný výklad našich dějin barokního období Palackého a Masarykovu koncepci, považující husitské hnutí za pokrokového hybatele našich dějin, a vše katolické za zpátečnické. Existuje přeci také názor Josefa Pekaře či Zdeňka Kalisty, jenž chápe barok jako „poznání Boha skrze tento svět“.
5. Je poctivé říci, že v ikonografii mariánského sloupu se objevují prvky protireformační (skupina anděla zabíjejícího démona, jenž symbolizuje herezi), které mohou zraňovat věřící protestantského vyznání. Na straně druhé, cožpak ale není také dobovým projevem netolerance, zraňujícm naopak katolické věřící, zničení interiéru Svatovítské katedrály kalvínským kazatelem Scultétem v roce 1619 či pokoření Palladia staroboleslavského, které bylo v roce 1631 na Staroměstském náměstí přibito na židli, jenž stála pod šibenicí a následně prodáno saskými vojáky císaři? Je třeba však odmítnout to, že drak pod nohami Panny Marie Immaculaty symbolizuje reformaci, vpravdě jde o poukaz na text knihy Zjevení sv. Jana (apokalyptická žena). Drak či had je symbolem dědičného hříchu, kterého byla Panna Maria dle dogmatu zbavena. Nejstarší zobrazení Immaculaty se objevuje v Římě (1604, kaple Panny Marie) a nemá s Habsburky a protireformací co společného.
6. Obnovený mariánský sloup nebude, jak se často nesprávně uvádí, replikou, nebude kopií, „napodobeninou“, ale rekonstrukcí, stejně jako sousoší sv. Františka Xaverského zničené při zřícení části Karlova mostu při povodni či řada téměř těžce poškozených soch, kterým vrací život um našich restaurátorů, například v severních Čechách. A co rekonstrukce za války zbořené Frauenkirche v Drážďanech či zámku v Berlíně?
7. Jako ideová protiváha mariánskému sloupu je často zdůrazňováno pietní místo, připomínající popravu účastníků stavovského povstání z řad panstva, nižší šlechty a měšťanů, hlásících se k různým nekatolickým konfesím, jeden z nich byl ale také katolík. Tuto popravu nelze chápat jinak než jako nepřiměřený akt odplaty bělohorských vítězů, proti kterému se stavěla ve své době i řada katolíků. Jsem pro to, aby toto místo bylo náležitě upraveno.
8. Řada věřících hlásících se ke katolické církvi nezná detaily ani postavení, ani zboření mariánského sloupu a chce prostě obnovit sloup proto, aby se mohli na tomto místě modlit k Panně Marii, právě to je hlavní důvod, proč sloup znovu vztyčit.
9. Respektuji a mám úctu k názorům těch, kteří věcně a odborně oponují znovupostavení sloupu a když v současnosti vidím odpor, který se proti postavení sloupu vzedmul, tak také sám vnitřně zvažuji, stejně jako někteří další katoličtí věřící, zda nastal „pravý čas“ sloup znovu postavit, když spíše rozděluje, než spojuje.
10. Jsem ale vnitřně přesvědčen, že mariánský sloup prostě na Staroměstské náměstí patří, stejně jako pomník Mistra Jana Husa, památník na staroměstském popravišti, obnovený kalich na chrámu Panny Marie před Týnem či chrám sv. Mikuláše, v němž slouží Bohu Církev Československá husitská. Či prostě proto, že byl urbanistickou dominantou náměstí a krásným uměleckým dílem.

V Praze, dne 2. července 2019
Prof. PhDr., Ing. Jan Royt, PhD., DSc.
Historik umění
Ústav pro dějiny umění FF UK
Ústav dějin křesťanského umění KTF UK