Poprvé jsme mohli tímto způsobem pracovat společně v roce 2001. Bylo to v mělnickém přístavu, kam po strastiplné cestě doputoval z Indie šestimetrový blok na dřík sloupu. Pracovali jsme zadarmo, jen z Naděje, že bude pochopeno, že toto není pro nás zakázka, ale krásný příběh, do kterého jsme vstoupili. Mnoho lidí pracovalo před námi, my jen navazujeme. Z vlastních sil by jsme toho nebyli schopni, měl jsem intenzivní prožitek podpory, možná více, byli jsme drženi. Jeden z nejkrásnějších momentů mého života. O pár let později jsme podobný zázračný čas prožili v italském Vitorchianu a opět s kamenem pro Mariánský sloup. Mnoho lidí překročilo svůj stín a udělali to co bylo třeba, aby se příběh kamene posunul.
Nyní je rok 2010 a chystáme se společně jako členové Huti mariánského sloupu, pokud toto společenství kameníků a sochařů mohu takto nazvat, znovu vstoupit do podobné řeky. Chceme stejným způsobem otesat kámen, který bude jednou středem sloupu. Jde o sanktuář, prostor, který ukrývá uprostřed stavby, obraz Panny Marie Rynecké. Materiál je žlutá mrákotínská žula. Kámen, jeho zformátování i doprava je dar několika lidí. Nyní od 24. do 28. května jej opracujeme na pozemku mezi Karlíkem a Dobřichovicemi. Koho, tak jako nás, táhne srdce pracovat jen tak z Naděje, ten ať příjde. Je srdečně zván.
sochař Petr Váňa 18. května 2010