Socha Panny Marie

Cesta, která trvá mnoho dní, je považována za dlouhou. Jdu spolu s myšlenkou mariánského sloupu od roku 1997 do dnešního dne v roce 2006, je to krásná pouť. Mnoho přátel jde spolu s myšlenkou obnovit tento rozbitý sloup – překrásnou sochu barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Mnoho lidí, se kterými se setkávám, se mě dnes ptá : „Co Mariánský sloup?“ Vyprávím o tomto kamenném, znovu se rodícím sloupu z pohledu osobního příběhu. Nemohu jinak. Mou nadějí je, že nejde o osobní malý příběh, jde o Naději jako takovou.

Panna Maria

Možná i proto mě tenkráte před šesti lety napadnula myšlenka, že příběh Mariánského sloupu je větší, než se zdá. Navrhoval jsem zobrazit tuto tuto vizi materiálově. Určitou stupňovitost vyjádřít pomocí použitých pískovců. Základ by tvořil kámen náš – český, střed kámen evropský a nad tím sloup z kamene světového. Socha stojící na vrcholu by byla znovu z kamene , kde je sloup doma. Tato myšlenka se podařila do jisté míry naplnit a na další část čeká. Spodní část – schodiště, balustrády je již hotova. Spolu s kameníky Hynkem Schejbalem, Petrem Benešem, mým bratrem Tomášem a Petrem Pikarzem jsme tyto díly vysekali z českého materiálu – božanovského pískovce. Vrchní díl, vlastní sloup, jsme vytesali z pískovce světového. Po hledání v Africe a Austrálii jsme kámen našli v Indii. Dnes je dřík sloupu hotový a na hlavici a patce z tohoto materiálu v současnosti pracujeme. Sochu Panny Marie jsem dokončil v roce 2001. Je vytesána z českého pískovce. Zbývá se vydat do Evropy a přivést bloky na střední sokl a sokly andělů. Je důležité, aby šlo o pískovec střednězrnný, okrové barvy, křemičitý, velikosti 2m3 . Pokud víte, kdo nám je schopen pomoci, darem i radou, který kámen by na sloup z Evropy mohl být použit, neváhám.

Panna Maria

Kraj, kde se člověk narodil, je mu blízký také tím, že zná kámen, po kterém chodil. Pokud lidé ve stavbě příběhu mariánského sloupu najdou svůj kámen, část, něčeho, co je jim blízké, bude jim tento příběh bližší, osobnější. Myslím, že je možné, aby Mariánský sloup nebyl tím, který rozděluje, ale naopak se může stát spojujícím kamenným příběhem, lidí, kteří do jeho obnovení dali sílu, čas a energii pro jeho postavení. Jednoduše řečeno, chtěli obnovit něco, co bylo rozbité a to je spojilo. Protože jde o stavbu kamennou, bude možné si jejich skutek prohlédnout po dlouhou dobu. Historický prostor Staroměstského náměstí v Praze tak získá zpět vyvážení, pocit porušené rovnováhy. Horizontála Husova pomníku bude znovu doplněna o vertikálu Mariánského sloupu. Tyto dvě památky byly s tímto záměrem postaveny, aby sedoplňovaly, aby byly čitelné jedna díky druhé.

Hlavice sloupu

 

Petr Váňa, akademický sochař
8. března 2007